• je dán drážděním nervových zakončení a vznikem biologicky aktivních látek (aminů) v průběhu masáže
• změna vegetativní rovnováhy
• zrychlení látkové výměny (metabolismu)
• změna vnitřního prostředí a činnosti žláz s vnitřní sekrecí
• ovlivnění centrálního nervového systému, který zpětně ovlivňuje periferní orgány a jejich funkci
• napomáhají regeneraci svalstva a tkání
• zvyšují prokrvení kůže a odstranění odumřelých částí
• podporují lymfatický a cévní systém v odplavování toxinů
• mírní bolesti pohybového aparátu a zlepšují jeho výkonnost
• zbavují pocitů ztuhlosti
• ideální doplněk k pravidelnému tělesnému cvičení a aktivitě
• eliminace psychického napětí - stres, deprese, nervozita, strach, citové bloky
• povzbuzení žilního návratu
• vstřebávání otoků, výpotků a krevních výronů

Druhy masérských hmatů

• tření
• hnětení
• roztírání
• tepání
• chvění

Délka trvání masáže

• cca 30 – 90 minut

Opakování masáže

• při sportu alespoň 1 týdně
• preventivně nejlépe  2x za měsíc

Kontraindikace masáže

• akutní  horečnatá onemocnění
• celková tělesná slabost
• hnisavá onemocnění kůže
• infekční nemoci, hemofílie
• krvácivé stavy, pokročilá arterioskleróza i osteoporóza
• leukémie a jiná nádorová onemocnění

Masáž patří k jedněm z nejstarších léčebných prostředků v historii lidstva. Byla zřejmě používána už v pravěku. Bolesti poraněných míst lze mírnit nebo i odstranit třením či hnětením, což jsou základní masérské hmaty. Nejstarší písemné památky o masáži jsou známy z Egypta, Číny a Indie.

Za původní zakladatele masáže se považují Babylóňané a Asyřany, kteří je používali hlavně ve vojsku. Dále ji používali staří Peršané a  Egypťané, kteří při ní používali různých vonných mastí a směsí nilského bahna s olejem.

 Z Egypta se masáž dostala do Řecka. První zmínka je již v Homérově Odysseji. Řekové znali dobře léčebnou masáž, kterou používali již před Hippokratem ( 500 let př.n.l. ) i k léčbě zlomenin. Sám Hippokratův učitel, pravidelně cvičil a užíval automasáže a dožil se 100 let. Hippokrates poznal, že vhodnou masáží lze napjaté svaly uvolňovat a svaly ochablé utužovat. Věděl též, že mírná masáž podporuje přírůstek na tělesné hmotnosti a vydatná masáž zas působí naopak. Znal také příznivý účinek masáže na krevní oběh, nespavost, hojení ran atd.

Od Řeků se masáže naučili Římané. Asklépiades doporučoval masáž jako jeden ze základních zdravotních prostředků a dělil masáž na suchou a s tukem ( olejem ) a dále dle trvání na krátkodobou a dlouhodobou. Zavedl též nový masážní hmat chvění.  Největší zásluhy o rozvoj masáže z tohoto období má jeden z nejslavnějších římských lékařů Claudius Galénos, který byl lékařem školy gladiátorů a je pokládán za praotce sportovní masáže. Teprve asi 100 let př.n.l. Asklépiades  zřídil lázně s podlahovým vytápěním a později i s vytápěním stěn, které nazýval Thermy. Zde byly místnosti pro koupání, šatny, potních místností,  též místnosti pro masáže a natírání olejem. Vedle řady dalších místností na čtením, knihovny a obrazárny, zde byly i místnosti pro gymnastické cvičení.

Švéd  Peer Ling (1776-1839), tvůrce švédské tělocvičné soustavy, byl původně misionářem v Orientu. Byl tělesně slabý a nemocný člověk. Na cestách se seznámil s primitivní starobylou masáží v lázních, při níž po zádech návštěvníků šlapaly mladé dívky.  Ling poznal na svém těle blahodárný vliv této masáže, upravil ji a zapracoval si maséra, který již masíroval rukama po předešlém předehřátí v horkém a suchém prostředí. Během několika měsíců se Lingův zdravotní stav podstatně zlepšil. Po návratu do Švédska založil školu masáže a v r. 1813 Ústřední ústav pro gymnastiku ve Stockholmu, který se stal významným školícím centrem.

Samostatná sportovní masáž vznikla ve Švédsku a Finsku, odkud se pak dostala k nám a na Slovensko, prostřednictvím V.  Chlumského, zakladatele ortopedické kliniky v Bratislavě a také F. Cmunta, který studoval na speciálním masérském oddělení  v Berlíně. Cmunt u nás vyškolil mnoho masérů. Dále masáž šířili Přerovský, Lenoch a další....